Nový web nikdo nenajde: co dělat v prvních třech měsících, aby se to změnilo

Web je hotový, vypadá dobře, texty jsou napsané. Za měsíc se podíváte do statistik a máte třicet návštěv, z toho dvacet vlastních. Tohle není známka toho, že jste něco pokazili. Je to normální stav každého nového webu a rozdíl mezi projekty, které se rozjedou, a těmi, které usnou, spočívá v tom, co se dělá v následujících třech měsících.

Nejdřív ověřte, že vás vůbec vidí

Napište do vyhledávače příkaz site: následovaný vaší doménou. Pokud se nezobrazí nic, není indexovaná ani jedna stránka a všechno ostatní je zbytečné. Nejčastější příčiny bývají banální a o to trapnější, když se objeví po třech měsících.

• Zapomenutý zákaz indexace z vývojové verze v souboru robots.txt
• Meta značka noindex v šabloně, kterou tam nechal vývojář
• Chybějící mapa stránek nebo neodeslaná do nástrojů pro webmastery
• Obsah načítaný jen skriptem, který robot nevidí
• Osiřelé stránky, na které nevede ani jeden vnitřní odkaz

Registrace v Search Console je první krok, ne volitelný doplněk. Bez ní netušíte, co vyhledávač o vašem webu ví, které stránky odmítl a proč.

Vnitřní prolinkování je nejpodceňovanější věc vůbec

Roboti se po webu pohybují po odkazech. Stránka, na kterou nevede žádný odkaz z jiné stránky, prakticky neexistuje, i když je v mapě webu. Přitom právě takhle končí spousta podstránek: vytvoří se, uloží a nikdo na ně odnikud neodkáže.

Praktické pravidlo: každá stránka by měla být dostupná nejvýš třemi kliknutími z hlavní stránky a měly by na ni vést aspoň dva vnitřní odkazy z relevantního kontextu. Ne z patičky, ale z textu, kde odkaz dává smysl. Popisky odkazů mají obsahovat to, o čem cílová stránka je, ne „klikněte zde“.

Obsah, který má šanci

Nový web nemá autoritu, takže na obecná konkurenční slova nemá šanci. Cesta vede přes dlouhé a konkrétní dotazy, na které existují reálné odpovědi. Místo „pojištění“ pište o konkrétní situaci, kterou lidé skutečně vyhledávají a na kterou nikdo pořádně neodpověděl.

Vyplatí se sledovat, na které dotazy už web dostává zobrazení bez proklikú. To jsou témata, kde jste blízko a stačí obsah dopracovat, aby se posunul o pár pozic. Je to výrazně efektivnější než psát pořád nové články na témata, kde začínáte od nuly.

První odkazy zvenčí

Bez zpětných odkazů se nový web hýbe pomalu. Otázka je, kde je vzít, aniž byste sáhli po pochybných nákupech, které dnes vyhledávače rozpoznají spolehlivě.

Reálné možnosti pro začátek: profil firmy v mapových službách, oborové asociace, zápis u dodavatelů a partnerů, kteří mají sekci referencí, a kvalitní tematické katalogy. Ty poslední mají dnes horší pověst, než si zaslouží. Rozdíl je mezi automatizovanou farmou odkazů a katalogem s redakční kontrolou a smysluplným tříděním, jako je SeoKatalog.cz. První kategorie škodí, druhá dává novému webu první signál, že existuje.

Podobně praktickou funkci má i sledování, jestli se nové stránky vůbec dostaly do indexu. Nástroje typu UrlIndex.cz umí hromadně prověřit seznam adres a rychle odhalit, které z nich vyhledávač zatím ignoruje. U webu s dvěma sty podstránkami je to informace, kterou ručně nezískáte.

Technické minimum

Rychlost načítání se dnes měří tvrdě a nejčastějším viníkem jsou obrázky. Fotka z mobilu má tři megabajty a na webu ji nikdo nepotřebuje větší než dvě stě kilobajtů. Formát WebP a odložené načítání obrázků mimo viditelnou oblast vyřeší většinu problému během jednoho odpoledne.

HTTPS je samozřejmost. Mobilní verze taky, protože většina návštěv chodí z telefonu a vyhledávače hodnotí primárně mobilní podobu stránky. Strukturovaná data pomáhají u produktů, receptů a událostí, u běžného obsahového webu je jejich přínos menší, než se tvrdí.

Struktura webu rozhoduje dřív než texty

Nejčastější podoba nového webu je plochá hromada stránek bez hierarchie. Vyhledávač pak nemá jak poznat, které téma je pro vás hlavní a které okrajové. Řešením je uspořádat obsah do tematických okruhů, kde stojí jedna souhrnná stránka a kolem ní podrobnější články, které se na ni odkazují a ona na ně zpět.

Vedlejším efektem je, že se tím vyřeší i kanibalizace, tedy stav, kdy máte pět článků cílících na prakticky totéž a vyhledávač neví, který nabídnout. Výsledkem bývá, že nenabídne ani jeden pořádně. Sloučit pět průměrných textů do jednoho pořádného je nudná práce, která ale často přinese víc než napsat pátý nový.

Adresy a přesměrování

URL adresy si rozmyslete na začátku, protože jejich pozdější změna je vždycky ztrátová. Krátká, čitelná, bez čísel a parametrů, s diakritikou převedenou na základní znaky. Pokud web migruje ze starší verze, každá stará adresa musí mít trvalé přesměrování na odpovídající novou. Ne na hlavní stránku, to je klasická chyba, která pohřbí veškerou nasbíranou autoritu.

Duplicity vznikají snadněji, než by člověk čekal. Stejný obsah dostupný s www i bez, přes http i https, s lomítkem na konci i bez něj. Kanonické značky a jednotné přesměrování na jednu variantu to řeší za pár minut.

Čeho se držet a co ignorovat

Ignorujte nabídky garantovaných pozic, hromadné registrace do stovek katalogů a nástroje slibující tisíce odkazů za pár set korun. Nefunguje to a v horším případě si tím uškodíte.

Držte se toho, že web má odpovídat na skutečné otázky, být rychlý a mít smysluplnou strukturu. Zní to nudně, ale po roce je rozdíl mezi projektem, který tohle dodržel, a tím, který honil triky, viditelný na první pohled.

Kdy čekat výsledky

První indexace do dvou týdnů, první organické návštěvy do dvou měsíců, měřitelný provoz do půl roku. U konkurenčních oborů klidně rok. Kdo čeká výsledky za tři týdny, bude zklamaný a nejspíš to vzdá zrovna ve chvíli, kdy by se to začalo lámat.